Program festivalu Meeting Brno 2026 se srazem Sudetoněmeckého landsmanšaftu pokračoval v pátek 22. 5. vítáním přijíždějících účastníků vlasteneckými organizacemi před hlavním vstupem na brněnské výstaviště.
Před bránou pod sochou vědy a techniky postavili aktivisté uskupení Obrana Národa 2 „Němou barikádu“ z kartonových krabic polepených dokumentárními fotografiemi z tragických událostí způsobených fašisty a nacisty za 2. světové války Brňanům i obyvatelům Protektorátu Böhmen und Mähren. Některým hostům se připomínání válečného zla nelíbilo, proto u Němé barikády došlo na menší česko-německou strkanici, kterou řešila Policie ČR.
Aktivisté vlasteneckých organizací před veletržním areálem ukázali na transparentech sudetům, že jim zde nic nepatří a nejsou zde vítáni. Někteří účastníci se v neformálních debatách u piva vyjadřovali jaký majetek po rodičích či prarodicích zde mají a chtěli by ho dostat zpět. Němá barikáda u výstaviště osvětlila riziko návratu majetku v hodnotě dvou bilionů Kč sudetským Němcům podobně, jak se stalo s církevním majetkem obejitím zákona o restitucích. Nastal by tím rozpad právního státu se všemi následky. Do Brna pozvala sudetské Němce iniciativa Meeting Brno, z.s., která na uspořádání srazu dostala z našich daní 9 milionů Kč z kasy města Brna, 6 milionů Kč od Jihomoravského kraje a v přepočtu 21 milionů korun od bavorské vlády. Aktivisté se ptali zástupců sudetských Němců a jejich podporovatelů: Co po nás požadují? Co si představují pod pojmem Smíření?
Mnozí účastníci se divili jak se mohlo stát, že „hostíme“ za naše daně potomky sudetských Němců, kteří se z 90 procent ztotožnili s Henleinovou stranou (v roce 1939 měla tato strana 1,2 milionu členů a v dokumentech Mezinárodního trestního tribunálu v Norimberku je K. Henlein označen jako válečný zločinec). Sudeti tehdy požádali o říšské občanství, které jim bylo uděleno. Tím se sami dobrovolně zbavili občanství ČSR. Přihlásili se tak k politice nacistického Německa, která zahrnovala „převýchovu“, odsun nebo přímé vyvraždění evropských Slovanů, tedy i Čechů. Uvádí se to v publikaci Mein Kampf: 1. díl, kap. 11 a 14, 2. díl kap. 14. Ještě radikálněji je toto formulováno v písemnostech R. Heydricha, odtajněných nedávno. Meeting ukázal, jak se kulturou zakrývá politika.
Na Moravském náměstí pod jezdeckou sochou moravského markraběte a císaře Svaté říše římské národa německého Jošta Lucemburského se v pátek kolem poledne odehrávala vystoupení krojovaného souboru s kapelou z Bavorska. Rovněž tak u dlouhých, sluncem zalitých stolů na náměstí, tzv. sousedské besední posezení Čechů a Němců. Atmosféru narušovaly hloučky nebo mezi stoly procházející jednotlivci s českými či moravskými vlajkami a transparenty, na kterých byly české i německé nápisy k požadavkům na zrušení válečných dekretů prezidenta republiky E. Beneše a vrácení majetku potomkům sudetů. Někteří Němci a Rakušané to nevydrželi a vzrušeně diskutovali s nositeli transparentů. Místo omluvy, odpuštění a vyplacení válečných reparací Československu dle Pařížské smlouvy chtěli, aby Češi špatnou společnou historii zapomněli a smířili se. Tak, jako se jim to už podařilo ve smířené Francii.
Sdružení Obrana národa 2 na Moravském náměstí pořádala petiční podpisové akce a též čtení seznamu jmen německými nacisty za protektorátu popravených českých vlastenců. Němou barikádu z lepenkových krabic s fotodokumenty z panovačného řádění fašistů u nás v letech 1938 až 1945 postavili aktivisté k happeningu a pietní akci na náměstí Svobody. Martin Říha, Anna Štofanová a další se tam střídali ve čtení seznamu 1518 jmen popravených vlastenců z knihy Brněnští občané v boji proti fašismu (za války přišlo o život 360 000 občanů ČSR). Seznam popravených za odbojovou činnost začíná v této publikaci 2. červnem 1942 ve dvoře studentských Kounicových kolejí. Na popravy zastřelením nebo oběšením tam chodily jako do kina za vstupné tři říšské marky fanatické německé matky s dětmi a ukazovaly jim jak „chcípá česká verbež.“ Jejich mrtvoly putovaly do brněnského krematoria a popel z nich sloužil ke hnojení pěstitelských zahrádek pracovníků gestapa se sídlem v dnešní budově Právnické fakulty MU. Zahrádky měli na pozemcích před vchodem v místech, kde dnes stojí socha prezidenta ČSR Edvarda Beneše.
Při happeningu na náměstí Svobody též zaznělo odmítnutí revizionismu v podobě očerňování Benešových dekretů a účelové přepisování dějin. Podle tamních řečníků Sudetoněmecký landsmanšaft ve svých dokumentech stále pracuje s požadavky vůči České republice. Mluví o poválečných dekretech, o právu na domovinu, o sebeurčení národnostních skupin a spravedlivém vyrovnání. Navenek tomu říká dialog a smíření. Vlastenecké spolky ale říkají, že smíření nesmí znamenat otevírání starých nároků. Dějiny nezačaly rokem 1945. Před odsunem byl Mnichov, Henleinova strana, obsazení českého pohraničí, vyhnání Čechů a Židů z pohraničí do vnitrozemí, okupace zbytku Čech a Moravy, zavření vysokých škol, popravy, holokaust, Lidice, Ležáky a nacistický teror. Kdyby nebyly navíc ještě koncentrační tábory, nebyl by poválečný odsun sudetských Němců. Rok 1945 nelze vytrhávat se souvislostí let 1938 a 1939.
Akci Němá barikáda uspořádali členové uskupení Obrana národa 2 proto, že chtěli symbolicky ukázat hranici, za kterou ustupovat už nelze. Němá je poroto, že za aktivisty mluví dokumentární fotografie z okupace, odboje, snímky popravených, vězněných, vyhnaných, a zavražděných. Fotografie lidí, kteří sami už promluvit nemohou. Barikáda je paměť a svědectví o tom, co český národ zažil v letech nacistické okupace. Tato barikáda je symbolická hráz proti zapomínání, proti relativizaci a proti tomu, aby se dějiny vyprávěly jen od konce. Barikáda je připomínka, že Benešovy dekrety nebyly začátek příběhu. Byly součástí poválečné obnovy státu po Mnichově, okupaci a válce. Je to i připomínka, že české pohraničí není žádná historická reklamace. Je to Česká republika. Heslo Obrany národa 2 zní: Smíření ano, revizionismus ne! Dějiny nezačaly rokem 1945.
Zahraniční i čeští účastníci festivalu Meeting se odpoledne zúčastnili prohlídky kostela sv. Jakuba v němčině. Bývalo to místo setkání brněnských převážně německých měšťanů i poutníků do Santiaga de Compostela, přičemž hlavní bohoslužebný jazyk zde byla němčina. Večer se uskutečnilo v brněnském Besedním domě předávání cen Sudetoněmeckého krajanského sdružení signatářům zvacího dopisu k uspořádání jeho srazu v Brně a dalších zasloužilých osobnostem. Hlavní ocenění převzal spisovatel, dramatik, scénárista a politik Milan Uhde.
(vž)
FOTO – Václav ŽALUD
