Petr Koš: Chci být Brňanům prospěšný

S dalším rozhovorem na aktuální téma předstupuje před čtenáře brněnský kandidát na zastupitele Jihomoravského kraje za KSČM, jednapadesátiletý strážník Městské policie Brno Petr Koš:

* Menší část peněz ze svého rozpočtu dává město Brno na projekty, které mu předkládají s podporou veřejnosti sami občané. Který projekt byste podpořil a chtěl prosadit?

Mám rád kopcovité lesy obory Holedná v západní části Brna. Je to nádherná obora s daňky a divokými prasaty, krásná příroda vhodná pro odpočinek, sport a dlouhé procházky. Rozkládá se mezi Bystrcí a Kohoutovicemi. Navštěvuje ji mnoho lidí, např. dospělých s dětmi, které chtějí vidět zvířátka. Když jsem sloužil v Bystrci jako strážník, rád jsem tam jezdíval. Nyní jsem se dověděl o projektu architektky Svitlany Polak v rámci magistrátní akce Dáme na vás. Předložila magistrátu k pokrytí veřejnými penězi svůj projekt obnovy naplaveninami a smetím zanesených jezírek v oboře Holedná, což moc lidí považuje i za svoji srdeční záležitost. Sám bych byl moc rád, kdyby se tento návrh architektky Polakové vydařil. Moc to pomůže zvěři v oboře a lidem to vrátí klidné posezení v krásné přírodě u nádherných jezírek. A to na území velkoměsta. Velmi si vážím přírody, když jí můžu nějak pomoct, rád to udělám. Připomínám, že lidé mohou hlasovat o podpoře tomuto projektu v magistrátní anketě na webu: https://damenavas.brno.cz/projekt/?id=1337.

* Říkáte, že máte přírodu rád. Na co v ní kladete největší důraz?

Rád si jezdím odpočinout na Českomoravskou vrchovinu nebo na Buchlovské kopce. Je tam nádherně a lidé jsou tam skvělí. Ale co tam padne člověku do očí a zabolí v duši, to jsou lesy zničené kůrovcem. O tom, jak tuto pohromu dávají lidé svízelně do pořádku, Česká televize mlčí! Všude jsou jen zprávy o koronaviru. Ve veřejnoprávní ČT, ale i na soukromých programech jako by nebylo mezi veřejnými problémy k řešení nic jiného. Když si pamatujete stav zdejší přírody v době před třiceti lety a porovnáte to s dneškem, je vám z toho smutno. Vidíte tam jen holé pláně, hlavně v Kraji Vysočina. Kam se za chvíli ukryje lesní zvěř, když porosty mizí před očima, to opravdu netuším. S tímto problémem se musí něco zásadního udělat, jinak příští generace lidí už neuvidí nic z přírodní krásy, kterou jsme se kochali za svého mládí my, trochu starší.
S podporou odborníků bych rád vytvořil výukový program pro školáky od druhého stupně ZŠ, ve kterém by pomáhali lesníkům vysazovat nové druhy dřevin, odolnějších vůči škůdcům, suchu i polomům při vichřici či zimním přívalu sněhu a ledu. Věřím, že by se k rozsáhlé organizované pomoci školáků obnově skomírajících lesních porostů přidali jejich rodiče a další brigádníci. Domnívám se, že když přijdou pracovat do terénu na státní, podnikové i soukromé lesní plochy, budou si naší krásné přírody víc vážit. A zažijí v ní i spoustu zábavy. Sám jsem jezdíval pomáhat při lesních pracích. A bylo při nich fajn. I jídlo tam nějak líp chutnalo. Mluvím se soukromými vlastníky lesů i s lidmi od Státních lesů, kteří říkají, že mnoho porostů se dá ještě zachránit. Ale chybějí k tomu ochotné ruce, mnoho lidských rukou k obnově různými faktory poničených lesů.

* Když se podíváme na aktuální dění z jiného soudku – jak vidíte třeba politické hašteření okolo maršála Koněva?

Když člověk tu dobu, tedy konec 2. světové války, osobně nezažil, měl by se na to doptat pamětníků. Nebo si k tomu vyhledat historická fakta. A fakt je, že Prahu osvobodila vojska maršála Koněva, nikoliv jednotky Vlasovců, kteří bojovali s fašisty proti Sovětské armádě. Koněvovi vojáci přišli na pomoc lidem, kteří umírali v Praze v ulicích na barikádách v boji s vojáky nacistického Německa. Domnívám se, že tito barikádníci by nedělali rozdíl mezi nacisty a těmi, kteří v Praze 6 svévolně odstranili sochu maršála I. Koněva. Někdo, kdo válku nikdy nezažil, nemá právo rozhodovat o těch, kteří v ní umírali, zachraňovali národ. Nikdo nemůže zpochybnit, že vojáků Rudé armády zahynulo v naší zemi přes 140 000, zatímco vojáků US army jen dvě stovky. Mějme úctu k těmto padlým, nikdy nevíte, kdy budete potřebovat od někoho pomoc, až vám půjde o holý život. Aby se nás jednou někdo nezeptal, jak jsme se zachovali k těm, kteří za nás umírali! V takovém případě by mohla zaznít slova: A proč bychom za vás měli nyní umírat my, když si zabitých v boji za vaši svobodu nevážíte! Věřte, že tak, jak to předvedli známi aktéři v Praze 6, mohou si počínat a takové věci dělat jen hlupáci! Bohužel na ně teď doplácí celý národ!

*A co byste ještě sám řekl k tomu o čem se dnes mlčí?

Chtěl bych se vyslovit k problémům, jakými jsou Turecko, EU a NATO. Nechápu, jak se Evropa může vytrvale hrbit před Turkem. Nechápu postup EU při darování doslova výkupného, necelých 10 miliard euro, Turecku v době, kdy útočí na svého spojence v NATO, což je Řecko. Za druhé, Evropa potřebuje nastartovat ekonomiku ve všech členských státech EU. A nikoliv své těžce vydělané peníze cpát Turkovi. Nevím, že by se nás, občanů, někdo zeptal, jestli veřejné peníze od daňových poplatníků, tedy od pracujících lidí, chceme dát Turecku. Nás se vlastně ptát nemusejí, obyčejní lidé pro ně nic neznamenají. Některé strany, mají v rozhodujících evropských orgánech svoje zaprodané europoslance, kteří raději hledí na svůj plný pupek, než na blaho svého národa. Pochopme jedno, pokud si Turek bude chodit stále pro výkupné do EU, tak toto výpalné bude stále zvyšovat, protože si pomyslí, že máme před ním strach. Je to člen NATO s druhou největší armádou a ta něco stojí. A řekněme si upřímně, jakou má armádu Evropa? Zdecimovanou, jako je i naše země, taky lesy kůrovcem a zemědělství suchem. To Turek ví. V Sýrii dostal od Rusů na zadek a i jeho kšeftům s ropou od ISIS je konec. Turistický ruch u něj také prozatím kvůli koronaviru skončil, tak odkud má získávat peníze? Od toho, kdo je na blízku a má strach, tedy od EU. Jen Německo má ve své zemi asi pět miliónů Turků. Obávám se, že Turek zaútočí na Řecko a možná i dál. Může se opakovat rok 1939, přičemž obětí tentokrát nebudeme my, ale Řekové. Evropě nepomůže nikdo. Amerika si bude hledět prosperity svých vojenských základen. A když pomůže, tak za další výkupné. Britové jsou za mořem a svých problémů mají nad hlavu. Tak kdo tedy nám může pomoc? Rusové? V debatách se na to ptám lidí, ale všichni jen pokrčili rameny. Věřím, že se taková pohroma ve skutečnosti nestane! A musíme se všichni snažit tvořit lepší časy…

(vž)