BRNO – Problematika životního prostředí a taky školství v moravské metropoli není cizí dvaatřicetiletému brněnskému komunistickému zastupiteli Jiřímu Hráčkovi. Protože by byl rád, kdyby jej voliči vyslali do městské samosprávy i pro příští volební období let 2018 až 2022, zeptali jsme se ho na představy práce v příštím zastupitelstvu:
* Řekl jste, že se zasadíte o využití nových technologií při komplexním řešení vysoké hlukové a prachové zátěže z dopravy v Brně. Jak to uděláte? Co to koho bude stát? Co to komu přinese?
Prachová a hluková zátěž města Brna představuje velký problém. Jeho hlavní zdroj je individuální automobilová doprava a také smog, který se do Brna dostává z jiných regionů např. ze severní Moravy. Prachové částice ohrožují zdraví nás všech. Omezit jejich koncentraci v ovzduší je proto jedna z hlavních priorit klubu KSČM v oblasti životního prostředí. Jak toho dosáhnout? Jednou z možností je co největší omezení spalování pevných paliv v zimním období na území Brna a podpora zavedení tepelných čerpadel v domácnostech – to je nejlepší možnost jak toho dosáhnout. Co se týká automobilové dopravy, je zásadní udělat vše pro dokončení velkého městského dopravního okruhu, aby nám nákladní a kamionová doprava nejezdila přes centrum Brna. To výrazně zhoršuje kvalitu ovzduší v našem městě. Také je nezbytné rozvíjet městskou hromadnou dopravu a motivovat občany Brna, aby ji využívali co nejvíce místo svých automobilů. Zároveň je nutné říct, že povrchová MHD není nafukovací a do ulic se nevejde neomezené množství dalších šalin. Proto je nutné dostat postupně MHD v Brně pod zem a vybudovat zde podpovrchovou kolejovou městskou hromadnou ,tramvajovou dopravu. Tím také částečně vyřešíme problém s hlukovou zátěží.
Otázka co to koho bude stát, je jednoduchá. Náklady pro řešení hlukové a prachové zátěže musí nést město Brno, protože je to v jeho vlastním zájmu, aby tyto problémy efektivně dokázalo řešit. Samozřejmě je také nutné, aby se do toho zapojil také kraj a stát. Rovněž je zde možnost využít prostředků z EU. Otázkou je, aby tyto veřejné prostředky byly využity dostatečně zodpovědně. Opatření pro komplexní řešení vysoké hlukové a prachové zátěže přinese našim občanům v Brně výrazné zlepšení ovzduší a celkově životního prostředí v našem městě a proto je důležité je prosadit a realizovat.
* K omezení neekologického provozu místních topenišť se chcete zasadit o uplatnění moderních technologií, jako tepelných čerpadel. Též centrálního vytápění Brna, které využívají dvě třetiny jeho domácností. Ale co bezpečnostní potřeba diverzifikace energetických zdrojů pro případ tzv. blackout – tedy dlouhodobého (třeba i víceměsíčního) výpadku dodávek elektřiny a tím návazně zstavení dodávek tepla, vody, části MHD, zhasnutí provozu internetu, mobilů a vůbec přenosu informací atd? Nefungovaly by mnohé současné vymoženosti, které dnes považujeme za samozřejmé.
Brno má pro případ blackoutu vypracovaný krizový plán a před několika lety se uskutečnilo v Brně cvičení pro případ této situace. Pokud by např. nastalo přetížení rozvodné sítě elektrické energie a následkem toho by nastal blackout, pak pro vedení města i kraje i policie a hasiči nastane pohotovost. Největší nebezpečí dlouhodobého blackoutu, je vypuknutí paniky a chaosu vlivem kolapsu internetu a zhasnutí i mobilního připojení. Jistě by nastala řada nehod a nebezpečných situací. Tomu se ale dá na sto procent jen těžko předejít. Stát se může všechno a je potřeba, aby město bylo na podobné nečekané události připraveno. Úřady, školy, nemocnice a další veřejná místa by dočasně využily různé agregáty na výrobu elektrické energie. Ale vše by záleželo na tom, jak rychle by problém dokázaly vyřešit elektrárny a energetické společnosti. Zmírnit důsledky takové události může jen důsledná příprava na podobnou bezpečnostní hrozbu.
* Jak chcete odstranit ekologické zátěže z opuštěných výrobních závodů v Brně? Co se vám z toho podařilo udělat v právě končícím volebním období. Co se nepodařilo a proč?
Řešení tohoto problému není ani trochu jednoduché. Je nutné si uvědomit, že v Brně po převratu zkrachovala řada továren jako Zbrojovka, Vlněná a další, které zaměstnávaly tisíce lidí. Dohromady jde o opuštěnou a zdevastovanou plochu o rozloze přes tři sta hektarů. Nejvíce těchto objektů je v městské části Brno-střed.
Co je největší problém v jejich revitalizaci a sanaci ekologické zátěže? Za prvé – problematická vlastnická struktura daných pozemků, které mají soukromí vlastníci. A pak je to dosud platný zastaralý územní plán dokonce z roku 1994. Bez nového územního plánu se v této záležitosti Brno nikam nepohne. Za posledních několik desetiletí se v územním plánování mnoho neudělalo, protože většina takzvaných demokratů, kteří se dostali po roce 1989 do vedení města Brna, naplno prokázala, že jim na budoucnosti Brna ani trochu nezáleží. Šlo jim vždy jen o jejich sobecké zájmy. Protože pochybné kšefty byly pro ně na prvním místě, a podobně i podivné nakládání s veřejným majetkem, proto absence aktuálního územního plánu v Brně těmto hochštaplerům vyhovovala.
Nyní se tento stav dá řešit dost těžko. Aby se s tím dalo reálně něco dělat, je nutné v první řadě vypracovat a schválit nový územní plán, který nebude hájit zájmy soukromého kapitálu ale občanů města Brna. Potom je zásadní přestat se bát legálního nástroje pro řešení těchto závažných problémů ve veřejném zájmu, což je vyvlastnění těchto pozemků. Následně je možné dané ekologické zamoření řešit z pozice města. Ovšem, k tomu je nutná politická vůle, která nám, komunistům, rozhodně nechybí.
* Ve školství odmítáte prý nedomyšlenou inkluzi. Jak vysvětlíte pojem „inkluze“ či zapojení cizorodých žáků do života školních tříd čtenářům, kteří nevědí co si pod pojmem představit? Proč inkluzi odmítáte a jak ji řešit lépe, co to komu přinese? Proč zrovna takto?
Inkluze ve školství, zjednodušeně znamená společné vzdělávání všech žáků v běžných školách. Tedy, aby se v kolektivu nacházely děti zdravé i sociálně vyloučené, různě fyzicky a mentálně hendikepované nebo naopak mimořádně nadané. Z toho je jasné, že podobný sociální experiment nemůže příliš dobře fungovat. Ve skutečnosti přináší tato forma vzdělávání negativa a vyvolává dlouhodobě nesouhlas jak mezi učiteli tak i rodiči. Zásadní problém je skutečnost, že inkluze poškozuje všechny skupiny žáků a zhoršuje kvalitu výuky. Když mezi desítky běžných žáků do jedné třídy umístíte několik silně mentálně hendikepovaných tak jim tím příliš nepomůžete. Ani asistenti pedagoga jim nedokáží zajistit to, co skutečně potřebují. Inkluzi odmítám hlavně proto, že jde o nezodpovědné hazardování s budoucností běžných dětí i těch, které potřebují odlišný individuální přístup. Ten jim ovšem běžná škola není schopna poskytnout.
Jak řešit inkluzi lépe? Popravdě řečeno nejlepší by bylo povinnou inkluzi v brněnských školách úplně zrušit a nechat na samotných školách, aby se samy rozhodly, jestli mají o něco takového zájem. Přinese to rozumnější přístup k této formě vzdělávání, méně administrativní zátěže a také se sníží náklady na experiment, který byl od samého začátku špatně připraven. Racionálnější řešení této otázky podle mého názoru neexistuje a prospělo by to školám i jejich žákům.
* Voláte po rozumnější formě sociálního začleňování ve školských zařízeních v Brně. Co tím máte na mysli? Můžete uvést konkrétní příklady nyní uplatňovaného a navrženého lepšího řešení?
Tato otázka úzce souvisí s tématem inkluze. Představa, že nejlepší cesta k sociálnímu začlenění je ta, že do běžných škol umístíte kromě běžných zdravých dětí i mentálně hendikepované a k tomu i sociálně vyloučené – je jednoduše nesmysl. Vede to k tomu, že tyto děti jsou v daném kolektivu ještě více vyčleněné a škola je pro ně spíše trpká zkušenost. Na jejich školních výsledcích se to samozřejmě odrazí dost negativně. Považuji za rozumnější podpořit umisťování hendikepovaných dětí do praktických škol, které jim mohou nabídnout přijatelnější podmínky pro jejich budoucí začlenění se do společnosti.
Co se týká dětí sociálně vyloučených, zde je důležité uvědomit si, že pocházejí převážně z chudých rodin. Jejich rodiče nemají peníze na jejich stravování ve školách. Tento problém je dost zásadní, protože není možné nechat tyto kluky a děvčata celý den o hladu. Naštěstí komunisté v Brně prosadili financování obědů pro chudé děti ve školských zařízeních z rozpočtu města. Stačí jen, aby se do daného projektu školy přihlásily. V Brně máme několik škol ve vyloučené lokalitě a zde je důležité, aby byla zajištěna samotná docházka těchto žáků do škol a důsledná příprava na jejich další vzdělávání na učňovských oborech, aby tyto děti měly šanci najít uplatnění na trhu práce a tím se sociálně začlenit.
* Co byste sám rád řekl našim čtenářům?
Volební období je prakticky u konce a současná magistrátní koalice v Brně toho moc dobrého neudělala. Zato řadu věcí naslibovala. Vyhodila oknem mnoho milionů korun za různé tzv. strategie. Např. za Plán mobility nebo Strategie Brno 2050, což jsou jen finančně předražené slohové práce, sepsané účelově k čerpání dotací z EU. Kdo nám ale zaručí skutečný rozvoje Brna? Určitě ne ti, kteří jen slibují a mají plnou hlavu zelených, kosmopolitních nebo multikulturních nesmyslů.
Stačí si uvědomit, že akce jako Pochod smíření, při kterém vedení města zvalo do Brna opakovaně sudetské Němce a plivalo na oběti 2. světové války, patřily k tomu hlavnímu, nosnému toho, co tato koalice během právě končícího volebního období natropila. My, komunisté, jsme se vždy dokázali postavit na odpor a vyjádřit svůj nesouhlas s takovou nepřijatelnou politikou současného vedení města Brna.
Za sebe chci říct, že naše město má řadu problémů, které je nutné začít konečně řešit. Program KSČM je program pro běžné občany Brna, kteří v něm chtějí důstojně žít. Nezapomněli jsme v něm na žádnou důležitou oblast, která se týká rozvoje města. Lidé nám mohou věřit, protože zastupitelé za KSČM jsou vždy na jejich straně. Záleží jen na voličích, jestli se Brno posune k lepšímu stavu zásluhou voličů KSČM.
(vž)