Václav Fišer: Osobní douška za diskusním čtvrtkem 19. května

V atmosféře zjitřených emocí, pokládající už jen otevření diskuze na téma války za trestu hodnou podporu „ruského fašismu“ a vybízející občany ke vzájemné nevraživosti na základě i jen pochybností o „jediném správném názoru“ uspořádal Městský výbor KSČM Brno diskuzi na zásadní téma: Válka jako důsledek krize imperialismu.

Téma dobově výbušné a proto obtížné, současně však nezbytné, máme-li jako politická síla správně rozumět současné situaci. K podání rámcového vysvětlení přijal pozvání soudruh PhDr. Josef Skála, CSc., kterého výtečně doplnil Ing. Vítězslav Pilmaier.

V průběhu široce obsahově koncipovaného úvodního vystoupení byla jednak připomenuta teorie třídního pohledu na války a jednak byl očekávaně věnován prostor především uplatnění tohoto pohledu vůči současné válce-neválce na území Ukrajiny a k tomu se také vázala většina následných diskuzních dotazů a poznámek.

V průběhu akce dominovaly k otevřenému téma tyto otázky:

  • třídní pohled na současnou válku na Ukrajině
  • o co vlastně jde na Ukrajině a jaká je věrohodnost cenzurovaného informování
  • je či není ČR do války aktivně zapojená, jsme či nejsme ve válce
  • dopady války na ČR

ke kterým jsme při hledání odpovědí především dospěli k závěru, že ať už budeme boje na Ukrajině nazývat válkou nebo tzv. speciální vojenskou operací, jde o pokračování procesu, který nezačal až 24. února 2022! Z marxistického hlediska se však k takto nepřípustnému zjednodušení náhledu na situaci od data invaze uchylují nezřídka i „radikálně levicoví“ komentátoři, kteří pak nutně dochází k mylným závěrům …

Za tímto úvodem si jako moderátor akce dovolím k jejímu obsahu pár vlastních myšlenek. Současnou válku mezi imperialistickými státy přece musíme nahlížet celou její příčinnou kauzalitou, odvíjející se přinejmenším od tzv. „Majdanu“ v roce 2014!  Třídní pohled pak dále mimo jiné sice válku odmítá principiálně, ale ne absolutně! V souladu s Chartou OSN je třeba rozeznávat, že k pojmu náleží také právo na obranu, takže musíme přijmout válku obrannou a osvobozeneckou a zde rozhodně nelze přehlédnout, tak jako náš mainstream, osm let ukrajinské „protiteroristické operace“ proti povstalým ruskojazyčným Ukrajincům. To už je však i důsledkem rusofobie, patřící zřejmě již trvale ke chráněným tzv. „západním hodnotám“.

O co na Ukrajině vlastně jde pak mohu vystihnout připomenutím památného výroku prezidenta USA Obamy, nositele Nobelovy ceny míru (!), proneseného v rozhovoru pro TV kanál VOX 11.2.2015: „Nyní musíme mít nejsilnější vojenskou sílu světa a příležitostně musíme zkroutit ruce zemím, které by nebyly ochotny dělat to, co potřebujeme, aby dělaly“. (Now we have got to have the strongest military in the world and we occasionally have to twist the arms of countries that wouldn´t do what we need them to do). No a takto na jádro obnažená politika nám vysvětluje nejen permanentní geopolitickou averzi USA nejprve proti revolučnímu Rusku, pak SSSR, poté Ruské federaci a dnes i proti Číně (přičemž tzv. „boj proti komunismu“ je zcela zjevně jen maskování se před užitečnými idioty). Do jejich „zadržování“ neváhají USA vkládat biliony dolarů – mimo jiné přes investice do zbrojení a do přímé podpory kohokoli, kdo je ochoten za americký zájem obětovat sám sebe. Což je přesně případ Ukrajiny, respektive jejího militantního ultranacionalistického vedení!

K otázce informování (našeho zejména) obyvatelstva nezpochybnitelně cenzurovanými médii podotýkám v diskuzi zaznělé konstatování, že první obětí každé války je pravda. Jsme proto vděční za internet, který je i přes snahy o kontrolu naštěstí ještě stále natolik svobodný, aby nám bez ohledu na válečnické podněcování naší vlastní vlády dopřává přístupu k informacím „z obou stran“, bez kterých k nezávislému vlastnímu názoru nelze dojít. Je však smutnou vizitkou naší „demokracie“, že nemalá část pro naše „dezinformátory“ nepřijatelných informací pochází ze zdrojů na západní (prý) svobodné straně světa … Hlavně díky nim lze mít za prokázané, že na Ukrajině je vedena tzv. „proxy válka“ USA/NATO proti Ruské federaci „do posledního Ukrajince“, jejímž hlavním cílem přitom zřetelně není jen oslabení a vyčerpávání Ruska jako protivníka, ale jako faktického spojence Číny (pokládané dnes ve Státech za hrozbu prioritní) na straně jedné a na straně druhé podlomení ekonomické síly a politické samostatnosti států Evropy coby nežádoucího hospodářského konkurenta USA!? Mám za to, že touto legitimní myšlenkovou trasou mohu dojít k odpovědi na otázku, zda jsme či nejsme ve válce? ANO, JSME!!! Jakkoliv nemá tento stav řekněme „náležitosti podle práva“, že žádná válka nebyla vyhlášena, neproběhlo k tomu žádné jednání komor parlamentu. Myslím si, že oficializace vyhlášením je už jen poslední krok, který přiznání skutečného stavu věcí ještě chybí. Prostě jen z libovůle naší (zadarmo) drahé vlády, která s odkazem na jakýsi morální narativ člena EU, NATO a vůbec „západní civilizace“ učinila z ČR válčící stranu faktickou podporou jedné z bojujících stran. Nejen rétorikou. Další kroky nepočítaje především těžkou válečnou technikou a také aktivním zapojením do seriálu sankcí proti RF. Proti RF???

Otazníky jsou na místě. Protože dopady sankcí, odůvodňovaných nutným trestáním Ruska za invazi budou spíše dřív než později ekonomicky i politicky země EU (či spíše jejich obyvatele) bolet citelně a ČR možná přímo existenčně… Nejde přitom o nic menšího, než na základě veřejných dat očekávatelný bezalternativní pád do dlouhodobé hladové a studené bídy většiny obyvatel. A levice? V čele mlčící většiny je zřejmě stále odhodlána statečně snášet další a ničivější devastaci státu a národní svébytnosti … skutečně je tomu tak?

K tomuto tématu se v diskuzi v souvislosti s ústředním tématem vyrojilo také mnoho poznámek, ve výsledku podporujících soudruha Skálu v jeho odhodlání vstoupit do volebního boje o úřad prezidenta ČR. Dlužno důrazně podotknout, že zejména pro jeho vlastenecké pojetí levicové politiky, sledující obhajobu sociálních i politických práv zájmů všech občanů, závislých na své práci jakožto zájmů národních! Je to možná jen můj názor, ale i proto byla s. Skálovi nedávným XI. sjezdem KSČM vyslovena podpora jako kandidátovi KSČM do volebního boje o úřad prezidenta ČR. Učiňme pro jeho podporu maximum!

No a protože byla řeč o marxismu, tak ještě poslední poznámka pro všechny, kteří nelitují času k sebevzdělávání (ale to bychom měli být všichni?). Odkazuji na webovou adresu www.marxists.org/cestina/, kde je v češtině přístupná již úctyhodná knihovna děl klasiků MKDH, včetně publikace V. I. Lenina „Dětská nemoc levičáctví“, při brněnských diskuzních čtvrtcích z pléna opakovaně doporučované, ovšem v tištěné podobě u nás málo dostupné.

Čest práci,

Václav Fišer

MO 1600 Brno-Líšeň, místopředseda MěV Brno