Preambule: My, členové níže podepsaných vlasteneckých celostátních organizací, jsme na výsost znepokojeni neblahým vývojem společenského dění v České republice. Určité politické síly zahraniční i domácí neustále znejisťují základy československé, a tím i české nástupnické státnosti. Profilují se ve strany a hnutí, které zakladatelská I. Československá republika označovala jako státoborné, na rozdíl od sil státotvorných.
Tento neudržitelný stav pak vyúsťuje různými škodlivými společenskými abscesy, jako například skandálními protektorátními restitucemi, plošnými restitucemi církví, a to i těch, jež v době rozhodné ani neexistovaly,
a konečně neustálými útoky na III., tj. osvobozeneckou Benešovu republiku let 1945-1948, de facto na kontinuální okupovanou republiku, jejíž vláda existovala v exilu let 1940-1945. Právě proti těmto nežádoucím společenským abscesům se rozhodně opíráme, nesouhlasíme a žádáme Ústavní soud, presidenta republiky, vládu, Parlament s jeho oběma komorami a vládní orgány, aby naplňovaly dekretální právo republiky, například tak, jak skvěle prokázal Ústavní soud v kauze Opočno, a korigovaly a eliminovaly útoky zahraničí i domácích státoborných sil na republikánsko-demokratickou podstatu státu Česká republika.
Za první
Které síly a mocnosti označujeme jako státoborné? Jsou to především německý a rakouský Landsmannschaft se složkami Witikobund, Ackermangemeinde a Seliger Gemeinde, jež se po desetiletí vměšují do právního pořádku republiky, na svých srazech štvou proti III. republice let 1945-1948 a zejména proti dr. Edvardu Benešovi, zvanému tehdy President Obnovitel nebo President Budovatel, jenž se ze zákona zasloužil o stát. Toto vše popírají nejen landsmané, ale též jejich domácí obhájci a koryfejové, jako například exministr kultury, exministr zahraničí a politické strany jako KDU ČSL, TOP 09 atd. Výpady jejich předáků proti Benešově republice, proti samé osobnosti dr. Beneše, jsou sumou nehistorických propagandistických výmyslů, odporujících historickým fundamentům oné doby, zejména Postupimské konferenci stanovující legitimitu odsunu, jenž oni nazývají lživě vyhnáním, a útoky na dekrety prezidenta a Národního shromáždění z let 1940-1946, jež signovali i jiní tehdejší členové československé vlády, včetně lidoveckého předáka Msgre Šrámka. Dále tyto propagandistické výmysly popírají zejména Pařížskou reparační dohodu, jejíž je ČR platným signatářem jakožto nástupník ČSR, která stanovuje přesně podíl reparací, jež doposud Německo nikdy nezaplatilo a nic na tom nemění ani tzv. Česko-německá deklarace.
Za druhé
Pařížská reparační dohoda není zrušena Česko-německou deklarací, jež nemá právní sílu rušit tuto mezinárodně platnou smlouvu.
Za třetí
Útoky tzv. Sudetoněmců alias bývalých československých Němců nemají pražádné právní opodstatnění ani z hlediska právního řádu republiky ani z mezinárodního právního hlediska.
Za čtvrté
Nároky na „vlast“ tzv. Sudetoněmců jsou liché jak z hlediska historického, tak z hlediska etnografického. Tzv. Sudetoněmci se tak počali označovat až maximálně pozdně od roku 1900 (Perger Schönererbewegung) a již tehdy agresivně hodlali vystěhovat Čechy z vlastního území k Ledovému oceánu a na Sibiř. Hitler pouze zopakoval jejich tehdejší plány. Za sudetské agresivní krize 98 procent Sudetoněmců volilo zločineckou Henleinpartei, která pak splynula slučováním s NSDAP.
Každý třetí tzv. Sudetoněmec byl vyznamenán Hitlerovou medailí za zásluhy o rozbití státu ČSR a vytvoření tzv. Župy Sudety. Tuto medaili obdrželi i váleční zločinci K. H. Frank a R. T. Heydrich. Členy sudetoněmecké strany byli dokonce i představitelé německé šlechty, jako např. hrabě Buquoy, hrabě dr. Karl des Fours Walderode, hrabě
A. Dubsky nebo U. F. Kinsky, kníže Rohan a další, z nich někteří usilovali nebo prostřednictvím rodin usilují o protektorátní restituce. Jiní, jako von Schoeller mladší, sloužili ve Wehrmachtu, další byli členy SA jako Fries-Friesenberg, atd. Existuje dokonce Návštěvní kniha reichsprotektora Konstantina von Neuratha, kde jsou tito němečtí šlechtici podepsáni, a tím deklarují zde svou loyalitu k III. říši.
Již principu platnosti dekretálního práva republiky na tyto kauzy nelze legitimně vracet republikou konfiskované majetky, což se vztahuje i na určité kongregace, jako řád německých rytířů a řády spolupracující s říší. Nicméně republika se po desetiletí zmítá v nekonečných restitučních sporech, které znejisťují majitele pozemků nabyté bona fide, znejisťují tisíce pracovních míst, a zejména znejisťují občany usídlené po odsunu v pohraničí, kde si tito různí žadatelé nárokují majetky. Konstatujeme neudržitelnost tohoto provizoria a nesouhlasíme s jeho pokračováním.
Za páté
Odmítáme provždy pokusy vetřít se do republiky formou tzv. smiřovacích akcí, financovaných zahraničím a z podnětů Landsmannschaftů. Tyto smiřovací akce nabyly nejbizarnější podoby v Brně, a to tzv. poutí smíření Pohořelice – Brno. Renomovaní vědci (prof. dr. Žampach, CSc., dr. Kordiovský) jednoznačně prokázali příčiny a následky tzv. nuceného odsunu brněnských Němců. Nešlo v žádném případě o pochod smrti, jak to prezentuje protistrana a úmrtí Němců nebyla vyvolána represí organizátorů, ale epidemií z nedostatku tábora Pohořelice, založeného protektorátní mocí, nikoli osvobozenými orgány republiky.
Otcem pohořelického mýtu byl již po osvobození Wenzel Jaksch, jenž poskvrnil svou pověst protinacistického bojovníka v exilu, jednak odporem vůči plánu velmocí na odsun, jednak výrobou fabulátu o tisících mrtvých Němcích a o „nelidskosti pochodu“ a fanatickým trváním na rozdělení republiky na sudetské a české území!, čehož dodnes využívají landsmané k nepřátelské propagandě.
Za šesté
Tzv. Sudetoněmci nebyli ve většině žádnou nevinnou obětí nacismu.
Půldruhého milionu tzv. Ordnerů řádilo proti českým, židovským a romským obyvatelům pohraničí a má na svědomí i jednotlivé vraždy.
Další zločineckou organizací tzv. Sudetoněmců byl Freikorps o síle odhadované od 50 do 70 tisíc mužů s velením v německém Dondorfu a odtud a z dalších míst byly vysílány nelegální bojové tlupy k sabotážím, přepadům pošt, celnic, četnických a vojenských stanovišť. Byli vražděni čeští obránci hranic – celníci, Stráž obrany státu a četnictvo, předchůdci pozdějších pohraničníků – a sváděli tvrdé boje o české území s těmito zločineckými bandami. Nejznámější je vražda čs. četníků ve Falknově. Někteří zajatí obránci hranic byli odvlečeni do reichu a posléze končili ve vězeních nebo koncentrácích.
Sudetoněmci i vnitrozemští čs. Němci se podíleli na vyhánění a pronásledování československých občanů, a tak došlo k vyhnání 250 tisíc Čechoslováků z pohraničí, což dokládají pamětníci i dobové fotografie. Později v protektorátu se čs. Němci podíleli na vyhnání Čechů z vnitrozemí, a to v počtu dalších 100 tisíc. Tisíce Sudetoněmců sloužily v hitlerovském wehrmachtu. Henlein sám roku 1941 prohlásil, že Sudetoněmci splnil svůj historický úkol rozbít ČSR a vtělit se do říše jako němečtí občané. Tím tzv. Sudetoněmci navždy ztratili svou příslušnost k ČSR a stali se po osvobození německými bezdomovci, kteří odsunem nabyli svou tehdy vytouženou vlast.
Tím je vyvrácena i superlež o tom, že čs. Němci byli „vyhnáni jen pro svůj jazyk“. Opak je pravdou. Loyální Němci v počtu cca 220 tisíc osob mohli po prověření loyality zůstat v ČSR podle dekretálního práva. Přesto tuto lež neustále opakují domácí obhájci sudetů, zvláště pan exministr kultury, jenž dokonce korunoval tuto superlež tvrzením, že „odsun byl etnická čistka ve stínu Moskvy.“ Nabádáme orgány státu, aby rozhodně a s veškerou autoritou zarazily šíření těchto lží v médiích, neboť slouží jen k ohlupování mladší generace neznající reálie okupace a osvobození.
Za sedmé
Vyzýváme všechny kompetenty našeho státu, aby rozlišovali politickou Česko-německou deklaraci od platných zákonných norem republiky,
aby vyžadovali jak plnění mezinárodních závazků Pařížské reparační dohody na sjednoceném Německu (jež to dříve odmítalo s odkazem na nesjednocenost), tak dodržování dekretálního práva a zamezení mediálních lží pomluv a nepravd o Benešově republice.
Vznášíme protest proti kancléřce Angele Merkelové, která se nepravdivě a proti reáliím československé okupace vyjádřila nepřijatelně, že odsun neměl prý žádné politické a morální opodstatnění. Pravdou je opak, Frau Merkelová.
Trváme na stanovisku, že s Němci antifašisty jsme dávno ve shodě – jsou to naši spolubojovníci proti fašismu a nacismu – avšak s agresivními landsmany vznášejícími požadavky územní i majetkové nikdy souhlasit nebudeme. Zavazuje nás k tomu mimo jiné výstražný odkaz 360 tisíc padlých a obětí boje s velkoněmeckým nacismem III. říše.
V Brně dne 27. 8. 2020
Podepsané vlastenecké organizace:
Klub českého pohraničí
Česko-ruská společnost
Společnost česko-kubánského přátelství
Klub společenských věd
Výbor národní kultury
Levicový klub žen Dobromysl
Společnost Ludvíka Svobody
Matice Čech, Moravy a Slezska
Svaz důchodců ČR – MO Brno
Městský výbor KSČM Brno