Archiv rubriky: Královo Pole

K 75. VÝROČÍ ODHALENÍ PAMÁTNÍKU

Náš královopolský památník na Božetěchově ulici je  odkazem dění v období okupace nacistickým Německem toho zbytku , který z Československa zůstal po Mnichovu s označením  „Protektorát Böhmen und Mähren -Čechy a Morava“a také  období a dnů těžkých a nelítostných bojů za porážku nacismu, za  osvobození Brna  a Králova Pole Rudou armádou 26. dubna 1945 a ukončení  druhé světové války v Evropě porážkou a kapitulací hitlerovského Německa. Časový odstup od  zmíněných událostí se odráží nejen v úbytku pamětníků, ale  i v poklesu znalostí a porozumění tomu o co v uvedené době vlastně šlo, kdo byli viníci a kdo oběti a jaké byly příčiny i důsledky tehdejšího dění. Je to právě měsíc červen, jehož  některé dny  velmi konkrétně  vykreslují tehdejší dění a  nabádají i dnes  k zamyšlení.

Patří mezi ně 10. červen 1942 – den vyhlazení obce Lidice. Ke slovům paní Cábové, která přežila pobyt v nacistickém koncentráku a  dnes již není mezi  námi, není třeba nic dodávat: „Sebrali nás v noci. Muže oddělili, nás dali s dětmi do školy, vybrali nordické typy – tři z 89 dětí, ostatní poslali do Lodže do sběrného tábora. Později do plynu. Nejmladšímu byl rok a šest dní. Tatínka zastřelili, s maminkou jsme skončili v koncentráku. Já měla před veselkou, ta se neuskutečnila. Zůstává to stále v nás, zapomenout se to nedá nikdy, zvlášť v některé dny to člověk prožívá znovu“.

Je to i 24. červen 1942, kdy byly z mapy vymazány Ležáky, které dnes z původních stavení v obci připomíná  už jenom 9 žulových náhrobků  na místech bývalých stavení 43 obyvatel obce kameníků a chalupníků , kteří byli všichni popraveni v Pardubicích Jejich děti, s výjimkou dvou sester Štulíkových daných do bezdětné německé rodiny k osvojení, dostaly tzv. „jiné zacházení“ – v plynové komoře.Tyto barbarské činy nad kterými se zhrozil a užasl celý svět , byly pomstou  Němců za atentát československých parašutistů 27. května 1942 na třetího nejmocnějšího muže Velkoněmecké říše R. Heydricha, iniciátora tajného plánu na poněmčení území Protektorátu, „kde Čech nemá co pohledávat“.

Je to i 9. červen 1942, kdy v Berlíně v 18,00 hodin po skončení státního pohřbu Heydricha, přijal Adolf Hitler k půlhodinové audienci smuteční delegaci – protektorátního prezidenta Háchu a protektorátní vládu . Podle zápisu audience pořízeného přítomným K.H. Frankem, Hitler  zvyšoval postupně  svůj  hlas do neobyčejné síly a delegaci varoval : „Buď se stanou poměry v Čechách a na Moravě pro mne únosné a český lid se změní pod vaším vedením – pane prezidente a pod vaší vládou -pánové, nebo nechápete vážnost situace a nedovedete změnit poměry,   a  pak bude  český národ z Evropy vymazán Bude-li třeba a nepostaví-li se Češi za Říši, vezmu vám vaši zemi. Nic mi nemůže zabránit přesídlit miliony Čechů. Buď se Říši podvolíte, nebo bude český národ z Evropy vyhnán! Necouvnu ani před nejkrutějšími opatřeními!“ Že to nebyla „slova do  větru“ potvrdil hned následující den – 10. červen , akcí “LIDICE“.

Patří k nim také 22. červen 1941 – den, kdy  hitlerovské Německo přepadlo Sovětský svaz a tato válka ho připravila o více než dvacet miliónů životů jeho občanů.

8. červen osvětluje letitou pranostiku co znamená  „Medardova krápě“. Ten letošní však chce navíc neznalým  říci , že je organicky spjat s  uvedenými historickými  osudovými událostmi. Byť není v kalendářích označen jako den  sváteční či  významný,  pro Královo Pole  a  jeho občany  je a měl by být dále dnem památným, který ctí královopolské  občany z té poválečné doby.  To proto, že 8. června 1946  před 75. roky byl slavnostně odhalen  památník 326 vojákům Rudé  armády, kteří padli v bojích při osvobozování Králova Pole z nacistické německé okupace. Byl vybudován na místě jejich hrobů, v průběhu prvního mírového poválečného roku z iniciativy, ze spontánního přání a rozhodnutí tehdejších Královopoláků, za prostředky z peněžité sbírky občanů a darů společenských organizací . Je tak skutečným, neformálním symbolem vděku Králova Pole vojákům Rudé armády za jejich čin. Památník je státem chráněnou kulturní památkou.

Je nespornou zásluhou jak královopolské, tak i celobrněnské organizace KSČM a Sdružení občanů na ochranu památníků osvoboditelů z roku 1945, že nebyly naplněny někdejší záměry bývalých  vedoucích funkcionářů místní radnice z řad ODS na odstranění památníku. Ale taktéž   i to, že se každoročně konají ke dni osvobození Brna a Králova Pole s dalšími občanským organizacemi a v posledních několika letech i za  účasti  nynější starostky Ing. Karasové, pietní shromáždění  k uctění památky padlých  osvoboditelů.                                                                                                                                                                                     

Alois Zlatníček

„VZPŘÍMIT SE, VÍCE PŘEMÝŠLET A UVÁŽLIVĚJI KONAT!“

Tvrzení, že „na rozdíl od  naší  nevyvinuté demokracie, existuje  v  zemích na západ od našich hranic jakási  „demokracie vyššího typu,“ zdomácnělo u nemalého počtu našich občanů přesto, či  právě proto, že většina z nich  měla minimální  znalosti o skutečných poměrech a realitě života v těchto kapitalistických zemích. „KAPITALISMUS“ je zdiskreditován  nejen  výhradně v drtivé většině prostých lidí těch kapitalistických států světa.  Základní třídní dělení  v nich probíhá v současnosti mezi  novou nejvyšší třídou – mocenskou superelitou tvořenou asi 3% supermajetných obyvatel, kteří „nejen že mají, ale také mohou, libovolně manipulují a především  rozhodují“ a mezi většinou společnosti  „demokraticky vedenou“ zmíněnou nadřazenou kastou. Bylo však  nevyhnutelné odstranit  vybledlou a oprýskanou barvu na označení  této „firmy“ a dát jí  nový  zářivější nátěr a zvolit libozvučněji znějící, přitažlivější a vznešenější  název, který by lákal a přitahoval a který také bezesporu skutečně  velmi honosně  zní: „VYSPĚLÁ  DEMOKRACIE“.

U nás se to  odráží  jednak  v poníženém poddanském pocitu méněcennosti a druhořadosti ve srovnání s těmi  „vyspělými demokraciemi“ u těch občanů, kteří uvěřili, dodnes slepě věří a uctivě vzhlíží k tomu  klamnému, podvrženému  obrazu, jako k „božskému výtvoru dokonalosti“ tohoto přebarveného kapitalismu. Patří k nim ale i ti, kterým musela až antikomunistická propaganda v průběhu třicetiletého působení vysvětlit a přesvědčit je, že v poměrech dnes označovaných jako „komunismus“,  se prý  nedalo slušně žít.  Nejdříve sice kroutili nevěřícně hlavou, ale jak dnes mnozí z nich stydlivě konstatují: „Když to říkali každodenně v rádiu a v televizi  i významní herci,  jak chudáci trpěli a museli hrát „svozovému obecenstvu“ a zpěváci museli pět především budovatelské písně nebo ruské častušky, a o té hrůze se zmínil v nedělním kázání i náš pan farář,  psali  o ní v novinách dokonce i  ti chytří  s  tituly  před  i  za jménem  a dětem o tom dodnes povídají i učitelé  – to  přece nešlo  tomu neuvěřit!“  Nota bene – když ještě k tomu přispěl, do té doby neznámý, tajemný virus (s možným označením „HAV-SARE 89“), způsobující „ztrátu paměti “ a jehož působení se rozšířilo až do rozsahu pandemie s  trvalými následky u mnohých ve změnách v  jejich charakteru, ve vztazích k  lidem i mezi lidmi i v poruchách rozumového chápání a posuzování dění v naší společnosti a ve světě!

Ti druzí naši „obdivovatelé vyspělých  demokracií  Západu, nejvýrazněji  postižení tímto virem“, se  již ani necítí být  součástí té naší „demokraticky“ ovládané a manipulované části občanů v domnění, že  je dnes  ctí  že nepatří k té „většině shrbených“, byť to je pouhý jejich  klam. Nemálo z nich  těm vrchnostensky přehlíženým „prosťáčkům“ však   dávají  nejen na odiv, ale dokonce jim někteří umožňují i patřičně pocítit své  výrazně se odlišující postavení mocnějších   „ÚSPĚŠNÝCH“ a  hvězdných „CELEBRIT“.

Tyto „tzv. elity“ se  snaží o dosažení úrovně jejich vysněných  západních vzorů a s hlubokým předklonem touží o ocenění svých snah a výtvorů alespoň jejich milostivým pohledem, nebo pohlazením s podáním ruky, což pociťují jako extázi osobního  uspokojení. To se odráží v jejich podlézavé oddanosti a poslušnosti, v nedůstojném shrbeném poklonkování, v pilnosti  „opisování“ a dokonce i ve školáckém „žalobnictví“.  Aktivitu v  přejímání a uplatňování všeho tzv. „demokratického  západního“ a v  „roubování“ mravních, estetických a dalších různých  norem i zákonů a zvyklostí tamního života  do  našeho prostředí a na  pomyslný „strom života našeho národa“ považují za svůj dějinný osudový úkol. Takové jednání by si zasloužilo ocenění,  kdyby  představovalo přínos některých nesporných dobrých  výsledků , poznatků  a osvědčených zkušeností ze západních zemí i odjinud ze světa  pro rozvoj naší společnosti, zkvalitnění života  našich lidí a co je v souladu s národním zájmem.

O takovém jednání se však dnes dozvídáme již jen  z pohádek o  českém Honzovi, který moudrostí, statečností, čestností, důvtipem a svým důstojným sebevědomým jednáním si získal ve světě i doma úctu, ocenění, respekt a dokonce i královskou korunu. Místo  „více takových Kožených“, bylo a je i dnes třeba  „více takových českých Honzíků“ v parlamentu, senátu a ve vrcholných státních orgánech ( i bez té královské koruny). Jenomže skutečnost potvrzuje, že současná aktivita a píle se často nezaměřuje  tímto směrem, ale se zalíbením a s dychtivým očekáváním mladých, jsou zmíněnými „elitami“ a  „tzv. demokratickými  stranami “ naopak  podporovány a šířeny  různé výstřelky z oblasti kultury, zábavy a společenského života,  i  hloupé chyby a škodlivé politické přešlapy  dovážené z těchto končin.

V zájmu potřeby „více takových českých Honzíků“se  řiďme před vhozením hlasovacího lístku do volební urny zásadami uvedenými v názvu tohoto článku.

Alois Zlatníček

Kandidát na krajského zastupitele za KSČM Koš Petr navazuje na článek Naše lesy a kůrovec

Chtěl bych navázat na článek o devastaci našich lesů a popsat důvody, proč se tak děje. Od posledního článku jsem se setkal s lidmi, kteří se o státní, ale i soukromé lesní plochy starají. Z různých článků jsem situaci povrchně znal, ale přesto jsem byl nemile překvapen, co jsem se dozvěděl a rád bych Vám tyto podstatné věci sdělil. Pokračování textu Kandidát na krajského zastupitele za KSČM Koš Petr navazuje na článek Naše lesy a kůrovec

Rozhovor s kandidátem KSČM do Zastupitelstva Jihomoravského kraje Petrem Košem

Při práci na společném díle nehledí na to, kdo má legitimaci které strany. Jednapadesátiletý strážník Městské policie v Brně Petr Koš má od brněnských primátorů už osm vyznamenání, a to Za statečnost, Za záchranu lidských životů, má i ocenění Strážník roku za pomoc člověku v těžké životní situaci. Další ostruhy si vysloužil např. Za věrnost zaměstnavateli – jako strážník slouží veřejnému pořádku v Brně už 29 let. Hodně toho dokázal i v komunální politice za svoji stranu – KSČM. Za ni nyní kandiduje v letošních podzimních volbách na členství v Zastupitelstvu Jihomoravského kraje. Petr Koš poskytl redakci rozhovor: Pokračování textu Rozhovor s kandidátem KSČM do Zastupitelstva Jihomoravského kraje Petrem Košem

Zmýlená neplatí

Už na základní škole jsem se učil, že člověk nemůže vědět vše, a tak je důležité, aby si uměl hledat informace a pracovat s nimi. Na 3. zasedání Zastupitelstva MČ Brno-Královo Pole konaném dne 13. 3. 2019 jsem jako zastupitel naší městské části navrhl bod, jehož předmětem je převod správy majetku svěřeného MČ Brno-Královo Pole ze soukromých externích firem přímo pod naši městskou část. Nejen jako zastupitel, ale i jako strážník městské policie, jsem se totiž za poslední rok setkal se stále se opakujícími stížnostmi na práci a přístup těchto firem. Předmětem neustále se rozrůstajících stížností je nečinnost těchto firem, ať už se jedná o laxní přístup v případě řešení problémů v domech, nekomunikativnost či jejich neochotný přístup k nájemníkům.

Jaké však bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že zastupitelé naší městské části, tedy Vámi zvolení lidé, přicházejí na zasedání zastupitelstva, které se koná jednou za tři měsíce, bez toho, aniž by se zajímali o projednávané body, či si dokonce zjistili potřebné informace. I z toho důvodu mi argumentace pana Šolce, zastupitele za ODS – „Ať se podíváme na situaci na Brno–střed, jak to tam dopadlo se správou“– připadne přinejmenším podivná. Asi se ODS s prvním místostarostou panem Ing. Šolcem bojí nekalých soutěží, ale investiční odbor mají právě pod palcem oni. Tak čeho se bát? Ale pro jistotu byl návrh na převod správy majetku pod MČ Brno-Královo Pole zamítnut.

A tak, když vše převedeme do řeči čísel, tak si nejsem jistý, zda odměna zastupitele za dvě hodiny strávené na zasedání zastupitelstva konaném jednou za tři měsíce je, s ohledem na chybějící vůli a ochotu věnovat se projednávaným bodům, adekvátní. Ostatně, jak se zpívá v písni Waldemara Matušky, člověk za každý svůj omyl zaplatí a moje očekávání, že „Naši – Vaši“ zastupitelé umí hledat a zpracovávat informace, byla naivní. Nečekejte však nějaké házení flinty do žita.

Převodem správy obecních bytů ze soukromých firem přímo na MČ Brno-Královo Pole by totiž došlo k zefektivnění celé agendy, zvýšení právní jistoty občanů, zkvalitnění služeb pro občany a výrazné úspoře financí pohybující se ve stovkách tisíc. A ty můžeme každý rok použít na údržbu našich parků, hřišť atd. Tak uvidíme, jak se zastupitelé na dalším zastupitelstvu, které proběhne opět za tři měsíce, předvedou. To už totiž budou mít veškeré informace naservírované až pod jejich zastupitelský nosánek.

Věřím, že se nám podaří Vaši situaci zlepšit a že lidem bydlícím v obecních bytech a domech s pečovatelskou službou, se brzy bude žít lépe pod správou našeho úřadu.

Petr Jelínek, zastupitel MČ Královo Pole za KSČM

Co nám brání odstranit vraky z ulic

Máte pocit, že žijete na vrakovišti a nemáte kde parkovat? Určitě jste si všimli, že v naší městské části přibývá vozidel, která se postupem času staly vraky nebo byly našimi „milými ohleduplnými“ spoluobčany jako vraky ponechány na nejrůznějších místech veřejného prostranství, parkovištích či přímo na komunikaci. Pokračování textu Co nám brání odstranit vraky z ulic