Za diskuzí květnovou, přiměřeně času komplexně věnovanou tématu války, byla uskutečněna v červnu diskuze navazující, rozvíjející téma konkrétně směrem k příčinám současného vojenského konfliktu na Ukrajině a sice „Vznik nacionalismu na Ukrajině“. Což je téma jak aktuální, tak i nadčasové a také výkladově nebezpečné v souvislosti se vzrůstající „ukrajinizací“ našeho domácího politického prostředí.
S odvahou sobě vlastní se nosného informačního vstupu ujal Ing. Víťa Pilmaier, kterého již v Brně známe z předchozích akcí. Proč s odvahou? Protože ve společnosti vládne nejen „mejnstrímem“ neustále podněcovaný a posilovaný trend kohokoliv kdo jednoznačně a bez přemýšlení neglorifikuje Ukrajinu obvinit div ne z protistátní činnosti na bázi trestního zákoníku. I při vědomí tohoto rizika, nebo spíše právě proto, považuji ze nutné přenést hlavní sdělení z diskuze mezi širší veřejnost, než přibližně padesátku účastníků akce.
Nuže tedy vlastními slovy, co bylo k tématu sděleno a jaké z toho plynou závěry? Především to, že konflikt, který probíhá na jihovýchodě Ukrajiny a dnes už prokazatelně i v přilehlém pohraničním území Ruska má historii sahající mnohem dále do minulosti než jen ke 24. únoru letošního roku a především, že jeho hnacím motorem je nacismus. Ne „jen“ nacionalismus, ale přímo nacismus, z nacionalismu vycházející. Nebo lépe řečeno, tento fenomén (jehož podněcování a propagace je v Evropě a také u nás trestná(!)) je k rozpoutání konfliktu zneužit. Při hledání odpovědi na otázku, kde se na Ukrajině vzal musíme především vědět, co to vlastně je?
Nacionalismus je ve zkratce přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa. Povyšuje jej nad ostatní národy a projevuje se mimo jiné např. nenávistí k druhým národům a ostatně ke všemu cizímu (v tom je také zásadní rozdíl vůči vlastenectví, kterému je nenávist vůči ostatním národům cizí). Nacismus je pak odvozen od slovního spojení „nacionální socialismus“, který se stal před téměř stoletím hlavní ideou hitlerovského Německa. Jejím hlavním rysem se stal rasismus, který je také nesmazatelným rozdílem vůči socialismu v pojetí levicovém, usilujícím o vytvoření nové společnosti bez elit a bez rozdělování národů, ras i občanů na prvořadé a druhořadé, na chudé a bohaté. Z popisu vyplývá, že i přes veškeré úsilí našeho tzv. „hlavního proudu“ o popření je nacismus na Ukrajině skutečný! Nejde samozřejmě o nacismus německý třicátých let, ale bytostně ukrajinský, byť se tím německým hitlerovským naprosto nepokrytě inspiruje. To ostatně dokládají i mnohé reporty renomovaných zahraničních redakcí, CNN nevyjímaje.
Dalším pátráním pak lze vysledovat, že centrem ukrajinského nacionalismu je tzv. Halič, se kterou si v uplynulých staletích hrály okolní mocnosti přetahovanou. Své sehrává také trvající soupeření pravoslaví s katolicismem, nelze pominout ani období porevolučního konstituování ukrajinské státnosti, kde revolucí se myslí VŘSR a v posledku především poválečné, žel neúspěšné, vypořádání se sovětských svazových republik s nacionalismem uvnitř sebe sama. Ve výsledku pak po rozpadu SSSR mohlo dojít (a také došlo) k velmi rychlému oživení ukrajinského nacionalismu, jeho nacifikaci rusofobií v roli rasistické složky ideologie a relativně snadnému nasměrování proti Rusku, respektive nejprve ruskojazyčným Ukrajincům. Relativně snadnému s ohledem na přiznání investice miliard amerických (doslova) dolarů do instalace takového režimu, který bude ochotný nejen Ukrajinu a Ukrajince obětovat v zájmu … koho vlastně? V zájmu obyvatel Ameriky a ani Evropy zcela jistě ne. Ale to už bude téma pro nějaký budoucí čtvrtek, protože téma generuje tolik otázek, že se odpovědi ani do několika odpolední nevejdou.
Čest práci,
Václav Fišer
MO 1600 Brno-Líšeň, místopředseda MěV Brno